Reflektovat teologické fórum dva a půl roku po jeho konání prozrazuje, že příprava tohoto čísla nebyla bez obtíží. Nikoli na straně autorů. Ti spolupracovali ochotně a jejich mimořádná trpělivost byla pro nás zavazující a povzbudivá. Název 27. teologického fóra
Biblické učení o stvoření a jeho implikacecelkem jasně vymezuje téma. Platforma, kde byly příspěvky autorů poprvé představeny veřejnosti, avizuje přístup či pohled na ono téma. Fórum nemá totiž za úkol něco zvěstovat, a už vůbec ne jedním hlasem. Fórum je prostor pro mnohé hlasy. Je-li mnohohlas harmonický, je otázka, zda jde opravdu o fórum, a ne jen o předstírání fóra. Je-li mnohohlas symfonický, je to dar. A snad i situace spíše výjimečná, protože společnosti v takovém souznění vlastně fóra nepotřebují. Fórum se obvykle pořádá proto, abychom vyslechli názory různé a vzájemně se pokusili chápat. Jistěže kakofonie je k ničemu. Tam nikdo nikoho neposlouchá. Ale pokud se účastníci jenom nepřekřikují, nýbrž dokáží nahlížet téma z různých perspektiv, mají užitek všichni. K tomu se fóra pořádají a takový cíl je pro kazatele, učitele a zralé vedoucí dostatečný. Teologické fórum pořádané dvakrát za rok Sdružením evangelikálních teologů je platforma nabízená evangelikální teologií ke společné práci. Je to příležitost, jak reflektovat vlastní učení a praxi v kontextu jiných více či méně evangelikálních učení a praktik. Příležitost ozkoušet, do jaké míry jsou evangelikální přístupy nosné a nakolik to, co považujeme za evangelikální, je opravdu evangelikální, nebo spíše vlastní tradice. Nakolik evagelikalita obstojí. Harmonické zvěstování mohou pak účastníci pořádat každý ve svém sboru nebo třídě. Nemusí ze svých přesvědčení ustoupit ani o píď. Ale nejspíš už nebudou budit ve svých posluchačích pocit, že oni jsou ti správní a vlastně jediní. Taková výlučnost bývá zřídka užitečná. Křesťanství je pluralitní.
Tento obecný postoj platí na kontroverzní otázku o stvoření plnou měrou. Evangelikální křesťané k němu zaujímají škálu postojů v souladu s tím, jak rozumějí tomu, co vypovídá Bible. A ta hovoří více hlasy. Krátký článek Davida Beni předesílá: „Biblických výpovědí o stvoření je víc. Jejich závaznost není o nic menší jen proto, že se nalézají v jiných knihách.“ Pro mne byla tato úvodní poznámka objevná. Snad bych sám nenazval ostatní texty přímo zprávami o stvoření. Prvotní zprávy o stvoření tím, že jsou dvě, dávají najevo, že tvoří svědectví, a tím, že v Bibli předcházejí vše ostatní, předznamenávají kontext ostatních sdělení. Nicméně způsob, jak Duch svatý umožňuje svatopiscům vykládat stvořenost světa a člověka, je poučný a v každé diskusi hodný zřetele.
Zatímco David Beňa sděluje, že různost pohledů na stvoření není nebiblická, sám jsem se ve svém příspěvku zaměřil více na formální stránku dvou výchozích biblických svědectví a snažím se poukázat na prostou věc: Lidé dokázali zaznamenávat a psát již od samého počátku rané doby bronzové. Uvážíme-li, že Bible sama klade děj svých počátečních kapitol do ‒4. tisíciletí, a v té protohistorii neodmítneme-li na základě naší samozřejmé zkušenosti dlouhé životy biblických postav, dostáváme se kamsi na pomezí neolitu, chalkolitu a té rané doby bronzové, z níž máme již mnoho písemných záznamů. Pak ovšem připouštět ústní podání není nezbytné. Namísto toho lze předpokládat v biblické tradici štafetu písem a jazyků, kterými by musely úvodní kapitoly Bible projít, než byly vposledku zapsány jazykem a písmem, dnes považovanými za originální. Nemohu tvrdit, že to tak bylo; říkám jen, že to je možné. Této možnosti bychom si měli být vědomi, neboť má teologické důsledky.
Ing. Josef Potoček poukazuje na slabé místo teorií spoléhajících na samovolný vývoj bez potřeby stvoření: Organizovaná hmota ani život nevzniknou bez informace. Ta však musí být coby nehmotná, ale zásadní složka dodána zvenku. Jakožto chemik, který pracoval s hmotou a informacemi, ví Josef Potoček, o čem hovoří.
Na zkušenosti podobně praktické zakládá také Petr Raus, avšak jako entomolog o speciálním stvoření vůbec neuvažuje, neboť ve své praxi vidí doklady vývoje zřetelně. Naopak nevidí, že by biologické druhy byly jasně definované a neměnné.
Realismus obou protikladných příspěvků názorně vymezuje rozpětí evangelikální teologie. Neideologické hledání realismu a pravdy je úkol, pro který je právě evangelikální teologie disponována šíří osobních zkušeností badatelů a zároveň šíří biblického svědectví. Jako bonus takto rozevřené, ale nikoli bezbřehé diskuse dostáváme umění tolerance a ctnost pokory. Pavel Černý se ve svém příspěvku snaží reflektovat tuto šíři jako úkol, který stojí před teology a odborníky různých oborů. Otázka biblického stvoření je mezioborové téma a vyžaduje spolupráci. Jednotlivec nemůže obsáhnout všechny potřebné kvalifikace.
A je to také běh na dlouhou trať. I to je z čísla patrné. Pavel Černý svůj tehdejší článek s odstupem komentuje: „Teologické fórum se konalo před delší dobou. Dnes už bych téma pojal jinak, ale v článku jsem zachoval, co zaznělo.“ Petr Raus a Josef Potoček přebírají dnes již veledlouhou štafetu diskuse a sami představují jasné výzvy dalším specialistům. Takoví se mohou nalézat i mezi čtenáři ThV. Filologický pohled na možnost dochování svědectví o stvoření přináší závěrem anotovanou bibliografii vybízející ke studiu různých aspektů starověku, písem a literatury. Jistě jsou mezi čtenáři ThV mnozí, kteří mohou sami prověřovat, zdali jde o možnost, nebo iluzi. Také David Beňa zmiňuje dostatek odborné literatury navíc k té, jakou má typický čtenář ThV jistě doma po ruce. Číslo o stvoření vyzývá i ty, kdo možná pro sebe považují otázku za dávno vyřízenou.
Z mezioborovosti koncepce stvoření plyne, že zabývat se jím znamená jít s kůží na trh. Přesto však i s vědomím, že nikdo nemá kapacitu nahlížet celou šíři té otázky s dostatečnou jistotou, pokoušet se o integraci musíme. Jde o příliš základní a důsažný koncept, než abychom si mohli dovolit jej ignorovat. V redakci jsme to pocítili už při hledání nepředpojatých a dostatečně kvalifikovaných recenzentů. Jako vždy, i tentokrát jsme stáli o věcné recenze, nikoli apriorně přejné či nepřejné jen kvůli postojům autora a lektora. Na biblicky a teologicky zaměřené příspěvky stačily zaběhané recenzní postupy, ovšem v přírodních vědách jsou ideologické obsahy obtížné břemeno. Stejně jako od autorů, také od lektorů vyžadují odvahu vystoupit ze svého chráněného světa čísel a empirických faktů do oblasti, ve které každý krok může znamenat zabřednutí do argumentační nouze. Podobné riziko podstupuje redakce, neboť vposledku ona odpovídá za to, že zveřejní jen dobře podložené příspěvky. Zastávání evoluce se považuje za odborně málo rizikové, šlo jen o věcnou správnost. Zato příspěvek o speciálním stvoření je snad nejprorecenzovanější v naší krátké historii, obzvlášť vezmeme-li v úvahu recenze neformální. Ale právo na zveřejnění si obhájil; na to je příliš důležitý. Ostatně i recenzent ke článku o možnosti dochování záznamu o stvoření, což je záležitost povýtce filologická, nakonec shrnuje: „Studie se snaží se značným rozhledem a akribií spojit dva (zdánlivě?) neslučitelné světy. Ve zkratce: devítisetletý Adam se (asi kdesi v severní Sýrii?) učí ranou verzi protoklínopisu. Je otázkou, na kterou nedokáži odpovědět, nakolik jsou čtenáři připraveni vydat se stejnou, poněkud kontraintuitivní cestou a obhajovat inspirovanost textu pomocí dokladu možnosti jeho raného zápisu a tím obětovat nadpřirozenou pomoc témuž.“ Úhrnem: faktickému stavu sice článek odpovídá, ale nabízí opravdu nezbytné a zbytečně nekomplikované řešení? To už si musí vyřešit čtenář sám.
Dalším výrazným prvkem tohoto čísla ThV je větší počet recenzí než obvykle. Přináší recenze nejen na knihy, ale i na události, recenze přejné i kritické a zejména podrobné. Toto je cesta, kterou bychom také chtěli jít. Stojíme o recenze podrobné a hodnotící. Stručné obsahy přinášejí knihkupecké weby, není třeba je napodobovat v odborných časopisech. Bodovací systém vědy ale žel působí, že v silně omezeném rozsahu nemohou recenzenti jít dostatečně do hloubky, jaká by účinně omezovala produkci nedodělků a nekvalitních publikací ve vědě. Důkladný přístup navíc vyžaduje čas. Ten ale badatel raději věnuje žánru, za který získá vědecké body. ThV tím, že teprve zraje a není tak pevnou součástí vědních mechanismů, má výhodu, že se může pokusit tento dnes odsouvaný, ale důležitý žánr rozvíjet. K tomu ovšem potřebujeme vaši spolupráci. Když čtete nebo se účastníte a zaujímáte stanoviska, pište o tom a podělte se s ostatními. Třeba s námi.
Podobně jako zabývat se speciálním stvořením, také psát kritickou recenzi znamená jít s kůží na trh. Ale budou-li autoři, jakmile jsou renomovaní, mít pohodu psát a říkat cokoli, budou snižovat laťku sami sobě i nám všem. Nakladatelé chtějí přirozeně prodávat a vydělávat. Ale neměli by svůj výběr řídit jenom popularitou. Fundovaná kritika je tu účelná a hájí zájmy celku. S potěšením uveřejňujeme i kritiku sami na sebe, a právě na fórum o stvoření, ze kterého vychází toto číslo. Dittrichova kritika obsahuje mnoho podnětů ke zlepšení jak pro pořadatele, tak pro typické strany kontroverze. Recenze si ale nemusí klást za cíl jen kritizovat slabé stránky nebo slepé uličky. Recenze může také upozornit na nové slibné směry nebo na oblasti již dobře etablovaného výzkumu, o který však neprojevují ke své škodě dostatečný zájem některé specializace jiné. Recenze propagační může také sloužit zájmu širšího celku.
Příjemné čtení a odpusťte nám, že jsme vás nechali tak dlouho čekat.
Jiří Hedánek